čtvrtek 2. června 2011

J. Vacek - vůdce sekty, nikoli duchovní člověk

redakce

Pan Vacek volá po věcné diskusi, zároveň však demonstruje, že jí není schopen. Nedokáže korektně číst ani chápat argumenty protistrany. Dalším důkazem budiž jeho reakce http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/ad-kv--redakce----kladec-pojmu-----24.-5.-2011.html na předchozí příspěvek redakce KV.

V článku redakce KV je uvedeno: "Nezdráhá se (rozuměj Jiří Krutina) přitom nechutně otírat o duše, jimž opánek není hoden zavázat. A to pomíjíme duchovní veličiny obecně respektované. Máme tentokrát na mysli paní A. Knápkovou."

Pan Vacek si toto sdělení interpretuje následovně:

"A co nám redakce sděluje? „Paní Knápková je všeobecně respektovanou duchovní veličinou.“ Pravda je, že o A.Knápkové nikdo nic neví: nastoupila vůbec duchovní stezku? Pokud praktikuje, co praktikuje, s jakými výsledky?" atd. atd.

Typický příklad toho, jak Vacek (potažmo J. Krutina a další) nakládá s fakty, resp. jak je překrucuje. Na základě špatně pochopeného výroku, ať úmyslně či z nedostatku elementárního důvtipu, vyvodí nepravdivý závěr, dezinterpretaci - "Paní Knápková je všeobecně respektovanou duchovní veličinou". Nikdo to nenapsal, nikdo to netvrdí, pouze pan Vacek. A tuto vylhanou tezi dále pan Vacek rozvíjí ad absurdum. Je to jeden z mnoha případů jeho demagogie.

Duchovní člověk by se takové nehoráznosti jistě nedopustil, vůdce sekty ano. Známe takové případy vůdců sekt i národů (mnozí z nich byli větší grafomanové než Vacek a Krutina) a jejich nekritických, fanatických stoupenců, kteří jim uvěřili každou lež, byť sebeobludnější.

Á propos, dosud nám pan Vacek nevysvětlil, proč ošidil majitele práv na dílo Fr. Drtikola o zákonný honorář za komerční užití jeho obrazu na obálkách 16 svých knih. A proč Drtikolův obraz vlastně užil za účelem hospodářského výsledku, když o něm soustavně píše s takovým despektem a pohrdáním. Proč otiskl obraz kovaného komunisty, který podle Vacka nemohl být duchovně na výši, do své ediční řady Nejvyšší jóga a mystika. Proč, pane Vacku?