Martin Pařík
Jedním z pilířů demagogické propagandy Jiřího Vacka je proklamovaná ochrana tzv. maličkých neboli příslušníků jeho sekty. Odvolávaje se na novozákonní zmínky o „maličkých“, staví se do role ochránce svých stoupenců, snad aby nebyli kýmsi pohoršováni. Jak má ve zvyku, připodobňuje se Ježíši.
Kdo ovšem byli ti maličcí Kristovi? Podle evangelisty děti. Ve své podstatě ti opravdoví, chudí duchem, tiší, milosrdní, čistého srdce, pokojní. Takoví jen tak nenaletí podvodným, zištným, samozvaným guruům a satguruům, nemusí se bát svůdců, neboť jejich čistá, pokorná srdce jsou zahalena v Boží ochraně.
Čím větší, pyšnější ego, čím zakalenější rozum, tím je Boží ochrana prostupnější a nepraví guruové větří kořist. Tehdy mohou někteří „maličcí“ propadnout sítem vnitřní ochrany, podlehnout svým tendencím a vlažnosti zájmu o poznání Pravdy. Zamění Boha jediného za jeho více či méně věrohodnou personifikaci. Podle míry závislostí jsou tyto duše přitahovány do sfér vlivu různých učitelů - od poctivých až po pokleslé. Jen neradi je pak ti horší, samozvaní pseudoguruové, propouštějí ze svého hájemství. Hřímají, vydírají, vyhrožují. Vylhávají, že vše, co jejich ovečky mají, získaly výlučně od svých vůdců a není, čím by jejich „učení“ mohli zaplatit, takže by měli držet ústa a krok a projevovat svou vděčnost hlavně materiálními statky a abychom nezapomněli - aktivní účastí na ochraně mistra. Ten může fungovat a funguje jen díky nim, z jejich „krve“, což však tito „maličcí“, ve skutečnosti zatuhlá ega, netuší. Jak patrno, existuje zásadní rozdíl mezi biblickými opravdovými „maličkými“ a uťápnutými, nekritickými obdivovateli Jiřího Vacka či Krutiny.
Nic však není až tak temné a ztracené, Boží milost vane všude, prostupuje vším a čeká jen na přijetí. Dei gratias. Hodně štěstí, vy všichni maličcí!
