pondělí 9. srpna 2010

ZÁŠKODNÍK aneb komu škodí Jiří Vacek

Martin Pařík

Jiří Vacek se z posledních sil snaží, když už neprorazil jako autentický mystik, budovat mýtus o své záškodnické roli v komunistickém hnutí. Na to konto mj. napsal: „Pan Popov se opravdu na mne právem zlobí: škodím komunistům.“ Viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/dalsi-komunisticke-zlociny88. Odhlížím nyní od nesmyslu, že by se pan Popov zlobil na Vacka pro jeho údajný antikomunismus. To je „mistrův“ obvyklý stupidní závěr z chybných premis. Jde mi o něco jiného.

Srovnám-li působení pana Vacka v tomto směru s působením Eduarda Tomáše, který naopak jako autentický mystik zcela uspěl, nemohu nevidět zásadní rozdíl. E. Tomáš obdržel již od prezidenta Beneše medaili Za chrabrost v boji proti nacistům. Po válce se nebál postavit zpronevěrám nastoupivších komunistů, za což byl „odměněn“ profesní degradací na post pomocného dělníka při stavbě tunelů, ačkoli byl doktorem obojího práva. Jak vzpomíná ve svých pamětech, byl Pánu Bohu vděčen i za tento životní přemet, neboť jako opravdový duchovní člověk hleděl ve všem nazírat Boha a jeho řízení. Byl šťasten při nošení těžkých kbelíků s maltou, neboť byl smířený, pokorný a svůj nový osud využíval k cvičením vnitřní bdělosti a k rozpouštění karmy. Politikou se jako duchovní člověk příliš nezabýval, když ale psal své samizdaty, srdnatě je vždy podepisoval. Tak jako v případě výslechu na gestapu či za osvobozovacích bojů totiž pevně věřil v Boží ochranu.

Kdyby E. Tomáš žil v době, kdy J. Vacek začal s jeho dehonestacemi a hlavně s dehonestacemi Míly Tomášové, Drtikola aj., nepochybuji, že by si to šel při své rovné povaze s Vackem vyřídit osobně a rázně, pokud by to dříve neudělala paní Míla. Zde hledejme pravý důvod, proč pan Vacek začal s dehonestacemi manželů Tomášových až po jejich smrti. Během života by si nic takového nedovolil, na to je příliš zbabělý. Ostatně nedostatek osobní statečnosti zabránil Vackovi mj. podepisovat své „slavné“ samizdaty, bylo-li jich opravdu 100, ke komunistickým volbám poslušně chodil a komunisty de facto volil, aktivním členem komunistických odborů byl, zlepšovací návrhy na rozvíjení socialistické výroby iniciativně podával, protirežimních demonstrací do 17. listopadu 1989 se neúčastnil. Komunistům byl a je takovýto konformní, přestrašený občan naprosto lhostejný.

Komu tedy svými výplody škodil a škodí Jiří Vacek? Jednoduchá odpověď: SÁM SOBÉ A SVÝM ČÉLŮM.