Celé Krutinovo hodnocení knih Nebeská stezka od Eduarda Tomáše a Odevzdanost od Miloše Tomáše je pouhou - již tradiční - snahou Vackova zetě pošpinit, ponížit, negativně zhodnotit, ublížit, a likvidovat tak „konkurenci“, která podle J. Krutiny neexistuje, ale přesto ji musí (už kvůli svému tchánovi, ale též kvůli sobě a své ženě) stále potírat. Už to samo svědčí o nevyrovnanosti J. Krutiny a o jeho mysli naplněné záští a zlem. Dává ve známost, že prý je pomlouván a urážen, ale že pomlouvá a uráží on, o tom sotva rád uslyší. Podsouvá druhým urážení a pomlouvání, ač urážel a pomlouval sám. Ano, jako když zloděj křičí „chyťte zloděje“. Tak jak to dělá jeho tchán.
Ač se J. Krutina nechává nazývat mistrem (už také o sobě mluví v plurálu, anebo má na mysli sebe a své ovečky), tak podle sebe mistrem není, nýbrž egem, neboť „mistr je jen jeden a je jím Bůh“ a dále „je buď Bůh, nebo ego, jiná varianta neexistuje“. A s takovou by nebyl ani tím Velkým Halogenem. Jiří Krutina je tedy i podle sama sebe jasně egem, a to, jak píše (a jak čteme z jeho textů), egem, které je zlem a směšnou rádoby chytrostí nasáklé. Jaká tedy může být jeho vlastní praxe, o které tak rád hovoří? Logicky zase jenom zlo a trapná rádoby chytrost. A to právě vidíme: snaha ponížit, pošpinit, zesměšnit tam, kde tomu sám nerozumí atd. Vidíme jasně, že jedná z pozice nadutě povýšeného, samolibého člověka. Nemá proto význam se jeho texty zabývat. A recenze, pane Krutino, se píše skutečně jinak.
Ovšem pan Krutina, stejně jako ostatní tzv. „recenzenti“ od Vacka (např. Blažek či Vacek sám), neumí být nezaujatý, nestranný, neumí se nepovyšovat, neponižovat ostatní atd. Nebylo by to u nich normální. Proč? Na to si každý může snadno odpovědět sám. Přesto jsem si Krutinovu „recenzi“ přečetl. Dovolím si stručně reagovat.
Jiří Krutina píše, že četl mou knihu Odevzdanost (už na ní trapně předreagovával Vacek) a současně nahlédl do knihy Eduarda Tomáše Nebeská stezka (nevím, co Vacek a jeho kamarádi kdy hledali na přednáškách E. Tomáše, obsažených v této knize, když je shledává nedobrými). Název své „recenze“ zvolil autor (zřejmě v domnění, že to působí výsměšně) z názvů obou „hodnocených“ knih. Snahou vysmívat se se nechal vést od počátku. „Odevzdanost“ od Miloše Tomáše“ prý naprosto překonala vše, co kdy vystihujícího či hůře vystihujícího o nauce četl... “Nevím, zda náhodou nešlo o tu komunistickou Jednotu...,“ píše. Posměchem začíná svou „recenzi“ pan Krutina. Je to velmi ubohé a trapné. Takové, jaký je autor tohoto hodnocení, jenž do toho dal sebe. Nedivil bych se, kdyby sklidil, co zasel. Dvakrát za sebou (aby si to laskavý čtenář zapamatoval), se v úvodu píše, že jde o nepochopené učení Ramany Maháršiho. Je připojeno stručné objasnění toho, co Mahárši učil (tučným písmem - asi jediný světlejší bod celého Krutinova článku).
„Ramana Mahárši učil vytrvalé úsilí vedoucí k rozpuštění ega a všech vásan poutajících do mysli, těla a světa. To v podobě zkoumání sebe sama a praxe odevzdanosti... Tedy nikoli neúsilí, nebo to, že ego je božské.“ To je velmi hezké, zvláště ony první dvě věty, s tím v zásadě nelze než souhlasit. Učil vytrvalému úsilí vedoucímu k rozpuštění ega...! Ano, a píšu v knize snad něco jiného? Úsilí vedoucí k rozpuštění ega. Vždyť jo. A když se to ego pomocí onoho úsilí rozpustí, tak kde jaképak úsilí a k čemu? Je kdesi ještě pak nějaké úsilí? Kde? V jednotě (jistě že nikoliv v té komunistické) není žádného úsilí. Do té doby ano.
Pan Krutina hned připojil svou doušku (co Mahárši neučil): „Tedy nikoli neúsilí, nebo to, že ego je božské.“ Kde to vzal? Je to patrně vybráno z Vackových pomlouvačných textů. Nepsal jsem nikde o tom, že usilovat se nemá, že k žádnému úsilí nemá dojít. Nikdo z Tomášových to neučil, naopak. Některé jejich knihy se tím jen hemží, jen na to uvidět. Několik let to nesmyslně Tomášovým Vacek a spol. podsouvají. Proč mi to autor Krutina podsouvá? Jak možno chápat, že ego je božské, jsem nejednou vysvětlil, ale mozek schopný chápat jen ve své zevní, materiální a dogmatické rovině, to prostě nechápe. Pak chce třeba psát recenzi na duchovní literaturu.
Pan Krutina píše, že Ramana Mahárši učil vytrvalému úsilí vedoucímu k rozpuštění ega, vysmívá se tomu, že hovořím o jednotě, kde úsilí není. On totiž, jestliže nerozumí Maháršiho stezce o rozpouštění ega (kdy úsilí je nutné, avšak, když už je ego rozpuštěno, tak žádného úsilí není), žádnou jednotu nevidí, neuznává. Nepoznal. Temná noc duše? Mystická smrt? Samádhi? Jenom načtené pojmy, jejichž prožitek je bohužel jen zbožným přáním. Nerozumí tedy ani svým vlastním slovům, tomu co sám píše. Není dobré se tomu, čemu nerozumím, vysmívat, druhé poučovat schematicky bez uvažování a nechápat vlastně význam toho, co sám říkám. Tak to zde bohužel předvedl pan Krutina.
A potom, jaký je asi rozdíl mezi egem a všemi vásanami poutajícími do mysli, těla a světa? Nejsou náhodou také součástí ega? Proč je pan Krutina v textu od ega odděluje, nevím. Zvláště, když sám vyhlašuje, že je buďto Bůh, nebo ego, jiná varianta neexistuje. Líbivé, ale nepravdivé. O rozpuštění vlastního ega, o nějakém samádhi texty pana Krutiny naprosto nesvědčí.
Pan Krutina píše, jako by bylo Maháršiho nedostatečností, že neučil stezku síly. Jak víme, Mahárši dosáhl Poznání, aniž by prováděl nějaká silová cvičení či něco podobného. Kdyby pan Krutina byl duchovně vyspělejší, uznal by, že ničeho takového není třeba, ke ztrátě ega to nevede. Jistěže pranajáma nebo tantrická cvičení aj. přinášejí účinnou pomoc hledajícímu. Ale jak komu a taky dle toho, jak jsou tato cvičení prováděna. Určitě nepřináší pomoc nepřipravenému člověku. K samotnému rozpuštění ega a k Poznání sotva přivedou. Zakomplexovaného, dogmaticky založeného a povýšeného člověka? Jistě by takové pan Krutina kolem sebe našel.
Dále nás Jiří Krutina poučuje,
a) že Maháši prošel ve svých minulých životech úsilím v podobě praxe jógy nebo tantry a tyto duchovní výsledky (podle Jiřího Krutiny praxe je výsledkem!! - on sám sebe nazývá praktikem, F. Blažek sebe nazýval praktikantem...) jej přivedly k realizaci sebedotazováním a že se prý svamiho Muktánandy ptali, proč učí praxi meditace nebo mantry, když Mahárši realizoval bez této pomoci. Pan Krutina má krom velkých znalostí asi i fantazii. Ještě nakonec přijde otevřeně s tím, že Mahárši na rozdíl Muktandy nemeditoval. Jací by asi lidé od něj odcházeli, když třeba v jejich přítomnosti mlčel? Pan Krutina asi vůbec neví, co je to meditace. To není, jako když je hned u vchodu do klubovny postaven Vackův čéla a k naladění mysli vítá s poznámkami namířenými proti Martinu Paříkovi, Milošovi Tomášovi aj. A aby to nebylo málo, koluje klubovnou anonymní dopis (kým vypracovaný, je možno se jen dohadovat). Vacek píše, že také před meditaci četl něco proti panu Paříkovi (a též prý jedl tlačenku a vyprávěl hloupé vtipy). Pak prodával své fotografie. Prý k „naladění“. Tak se učí atmávičáře? Tak zpracováváte „maličké“?
b) „...prošel jsem také spontánní mystickou smrtí (otázka na pana Krutinu – je to stav, nebo proces? - pozn. redakce) a uvědoměním se v jednotě, ale díky nerozpuštěným vásanám (…) a jelikož jsem v té době neznal atmávičáru a byl schopen pouze aktu odevzdanosti a lásky k Bohu, tedy nepřímých praxí, tak jsem uvědomění sebe sama opět ztratil.“ Jiří Krutina byl schopen pouze aktu odevzdanosti a lásky k Bohu, jelikož nerozpustil vásany. Pěkná odevzdanost... Odevzdanost podle pana Krutiny jako nepřímá praxe. Přímou praxí bude pro něj asi závislost. Na čem? No, na svém egu přece. Vždyť i podle něj on sám je egem, když není Bohem, viďte pane Krutino?
c) prý „jinými slovy nám Miloš Tomáš říká, že všichni jako Rámakrišna, Ježíš, Buddha, Ramana Mahárši, Nitjánanda a další jsou naprosto mimo....“. Jak mimo? Proč bych měl říkat, že jsou mimo. S důkazy se pan Krutina neobtěžuje. Mimo, ale zcela a evidentně je pan Krutina. Tak jako Vacek něco nepravdivého Jiří Krutina o někom napíše, neověří si to a pak účelově podsouvá. Je to uboze podlé a lživé. Nikdy jsem si nic takového o oněch duchovních veličinách nemyslel a nemyslím, natož abych něco takového tvrdil. Např. Vacek sám lživého (stále opakovaného – vždyť stokrát opakovaná lež je podle něj pravdou a pak, přináší mu to peníze) podsouvání napsal romány.
Dále se čtenář dočká opakovaného podsouvání (asi jde o shrnutí předchozího). Čtenář mé knihy Odevzdanost má prý pochopit, že ego je božské a být šťasten ve své sladké nevědomosti. Právě získal zasvěcení do nebeské stezky. Stupidita na entou! Za prvé jsem nic takového vůbec nenapsal, za druhé je nevědomost sladká zřejmě pro pana Krutinu a zbylé Vackovy oddané ovečky a za třetí pan Krutina ukazuje nevědomost svou (též záštiplnost – stejně jako když urážlivě psal o mne a mých rodičích).
Je legrační, jak pan Krutina po ironickém rádoby výsměchu knize Eduarda Tomáše Nebeská stezka zvýrazňuje: „Naše duchovní otázka je vyřešitelná pouze v oblasti ducha – našeho vědomí a správným uvědoměním a odstraněním překážek v zastřeném intelektu a mysli – tedy očistou.... Nikoliv v mysli a sugesci...“ Přitom toho o tom tolik sepíše, má potřebu navysvětlovat apod. Když člověk rozklíčuje onu větu, dochází tradičně k nesmyslům. Když pomineme, že pan Krutina vidí u sebe nějakou duchovní otázku (!) a fakt, že je schopen popsat stohy papírů svými krouceninami a slepováním duchovních pojmů, tak se naskýtá otázka – jak se správné uvědomění liší od čehokoliv v mysli. Jak by odstraňoval pan Krutina ony překážky v zastřeném intelektu bez užití mysli? Dle toho to s panem Krutinou vypadá. Toto všechno nazývá pan Krutina očistou? No, panebože... a co by dělal s charakterem? Ten asi čistit nemusí? Jako Jiří Vacek. Pak není divu, že je takový, jaký je. Nadutý, namyšlený, zpupně povýšený, uráží, lže, podsouvá, pomlouvá... trapná figurka. A to chtěl být mistrem? Ale komu? Pár zoufalcům, jakým je on sám?
Mistrova řeč? „Aspekt nedvojnosti a podstatné totožnosti musíme uplatňovat...“ To myslí pan Krutina vážně? Důkaz, jak pan Krutina není schopen se z dvojnosti vymanit. Kdože má co uplatňovat? Tak jen uplatňujte... a hlavně už také uplatněte.
Krutinova (a Vackova) řeč z jasného nepochopení Maháršiho učení: „Přitom opět praví mistři učí pravý opak: ego je popření Boha a překážkou uvědomění se v JÁ...“ Ego Vackovo, Krutinovo a jim podobných je určitě popřením Boha. Oni žádného nenalezli. To by to svoje ego museli nechat umřít. Jelikož si myslí, že Boha nalezli a nevidí na sebe, neodevzdali se, své ego nezlikvidovali, tak o ně nepřišli, naopak, posílili se v něm a Boha popřeli. Dokonce popřeli jeho všudypřítomnost. Proč? Protože se ega, sebe, ve skutečnosti nechtějí vzdát. Vždy zde do té doby bude existovat nějaká dvojnost – oni a Bůh (i když si budou mylně myslet, že jejich ego je zlikvidováno). Bůh všudypřítomný popírá sám sebe, a to opravdu jen zdánlivě, právě v případě, když jde o pohled ega.
Pana Krutinu lze dále jemně upozornit na skutečnost, že Eduard Tomáš žádnou, co vím, existenci těla v současné době nemá. Ani on, ani já jsme se nestali žádnými průchody nenávistí, osočování, natož že bychom on nebo já útočili na vše, co je skutečně z ducha. To mému otci a mně pan Krutina podsouvá - opět to, co je zřejmě jemu vlastní. Podle sebe soudím tebe. Zloděj křičí, chyťte zloděje. Pane Krutino, hanebné a trapné. Následují opravdové bláboly, včetně tradičního a bezdůvodného zastrašování karmou na adresu konkrétních osob (že by o nauce?). Krutinův účelově (pro členy sekty moderně!) sepsaný sprostý závěr se záměrem diskreditovat, aniž by si co ověřil (jistě z něj budou čerpat další): „Jelikož znám několik hledajících, kteří naletěli v dobré víře nalézt u protagonistů tohoto „učení“ duchovní pomoc a skončili například u pokusu obtěžování ze strany těchto protagonistů....“ A jaký a čeho je protagonista pan Krutina? Cesty poznání Boha určitě ne.
Miloš Tomáš
.
