středa 19. prosince 2007

Ještě k odevzdanosti

Vzhledem k tomu, že některým lidem, např. panu Krutinovi a jemu podobným, stále není jasný pravý účel odevzdanosti svému mistru (otázka stavění a bourání domů Milarepou), dovolujeme si přetisknout korespondenci pana Baťi s Milošem Tomášem k této problematice.
Omlouváme se panu Baťovi za zveřejnění jeho dopisu (vedla nás k tomu mj. skutečnost, že je slušný, nelže a neuráží). S panem Tomášem jsme věc konzultovali.
Redakce



18.12.07, Bata Robert :
Vážený pane Tomáš,
chtěl bych ještě jednou otevřít téma Milarepy, které bylo diskutováno na stránkách "Kauza Vacek". Milarepa od Dr. Eduarda Tomáše je totiž mojí oblíbenou knihou, která podle mého názoru velmi pěkně popisuje vztah opravdového žáka a opravdového mistra. Stejně, jako u všech, kdo se dají na duchovní stezku logicky i Milarepa začíná očistou a to za pomoci svého mistra, která pro něj není ničím příjemným - jako u všech ostatních. Ať už chápeme celou část, kdy nejen stavěl a boural domy, ale bylo s ním i jinak hrubě zacházeno, zcela doslova nebo jen symbolicky, celý proces má hluboký duchovní význam. Usilovně zde pracuje jak žák tak i vtělený mistr. Uvážíme-li Milarepovu karmickou zátěž vytvořenou předchozími skutky černého magika, není to ani jinak možné. Milarepu by pravděpodobně čekala řada dalších vtělení, než by mohl začít duchovně pracovat. Jedině oddaností mistrovi a poslušností jeho pokynům mohla být tato zátěž rozpuštěna, aby mohl Milarepa úspěšně praktikovat vyšší jógu. Marpa v této fázi dával Milarepu za příklad oddanosti ostatním. (V knize to je napsané a já s tím souhlasím).
Nakonec Milarepa v okamžiku, kdy ještě nebyl dostatečně očištěn a utekl meditovat do kláštera se ukázalo, že toho nebyl schopen - očista ještě nebyla dostatečná. Celý proces měl tedy hluboký duchovní význam.
Zcela mě potom zaráží vaše tvrzení, ketré uvádíte na
http://kauza-vacek.blogspot.com/ , cituji: "Stavění a bourání domů Milarepou nemělo nic co do činění s jeho oddaností dvounohému mistrovi. Bylo otázkou nikoliv oddanosti, ale neuvědomělosti. A to má potažmo souvislost s oddaností pouze jedinému Mistru, o kterém mj. Mahárši mluvil. Toto je jen jeden z důkazů páně Vacka totální duchovní neuvědomělosti a účelové prolhanosti." (cit. 17.12.2007)
Mistr Marpa by v knize, pokud připustíme pravdivost Vašeho výkladu, vystupoval jako samolibý a krutý člověk se sadistickýmy sklony a Milarepa jako hlupák, který se od něj nechá týrat, místo toho, aby se věnoval "duchovní práci". Marpa by se pak místo toho, aby svého žáka vedl, vybíjel v týrání osoby, která mu bezmezně důvěřovala. Ze samotného obsahu knihy však tento výklad nevyplývá. Knihu Dr. Eduarda Tomáše, kterou tímto tvrzením poškozujete, považuji za velmi hodnotnou a hluboce duchovní a musím se jí tímto zastat. Stejně tak Vámi uvedené tvrzení nelze použít jako argument o duchovní neuvědomělosti pana Vacka, neboť je jeho výklad, jak bylo výše popsáno zcela správný a z textu ve zmiňované knize jednoznačně vyplývající.
S pozdravem
Robert Baťa



Vážený pane Baťo,

děkuji za Váš dopis. Děkuji Vám též, pane Baťo, že kniha Eduarda Tomáše "Milarepa" je Vaší oblíbenou. Je to opravdu velmi pěkná kniha; myslím obsahově. Děkuji i v neposlední řadě za to, že tento Váš dopis, na rozdíl od naprosté většiny dopisů ve prospěch pana Vacka, je slušný. Proto Vám rád odpovídám. Samozřejmě tak, jak to cítím, a své názory zásadně nevnucuji a ani si nečiním patent na rozum. To platí i o tom, co jsem napsal dříve a kdykoliv. Děkuji též, že mne byla zde dána možnost Vám odpovědět.
Pane Baťo, pan Vacek (ve snaze ohřívat si svou "satguruovskou" a "mistrovskou" polévku) píše o odevzdanosti jako o závislosti žáka na mistrovi (potažmo na své osobě). Viz jeho článek o odevzdanosti, tuším z podzimu předminulého roku. Pan Krutina to nyní účelově připisuje panu Paříkovi a mně. Myslím si, že žák, ale i mistr, a koneckonců každý hledající Boha všudypřítomného, by měl mít na zřeteli především hledat (nikdy jsme nemluvili – ani Míla Tomášová, ani pan Pařík, ani já, že není zapotřebí žádného úsilí, jak o nás lže pan Vacek a po něm p. Krutna) a poznat Boha. Pokud si vzpomínám, nenapsal jsem, že Milarepovo stavění a bourání domů „nemělo nic co do činění s jeho oddaností dvounohému mistrovi“. Stejně tak si nemyslím, že by z mého „výkladu“ bylo patrno, že by Marpa vystupoval „jako samolibý a krutý člověk se sadistickými sklony a Milarepa jako hlupák…“. Nevím, jakou dedukcí jste k tomu dospěl. Vždy je lepší, snažit se druhého pochopit, než bez rozmyslu a pochopení jej kritizovat, či vyvozovat nějaké negace. K tomu, abych toho druhého pochopil, je dobré slevit ze sebe (ze svého ega), abych se do toho druhého mohl lépe vcítit a pochopit tak snad jeho názor (Vidíte, to pan Vacek třeba nezvládá. Proč? Protože to jeho ego je natolik silné, že mu to prostě nedovolí).
Když dovolíte, pokusím se Vám objasnit svůj názor na Milarepovo stavění a bourání domů a jeho oddanost Mistrovi. Ano, Milarepa byl oddán svému učiteli Marpovi, byl mu i odevzdán, dokonce „mu patřil tělem a duší“. Ale myslíte, ve shodě s „mistrem“, „satguruem“ panem Vackem, že ty domy stavěl a boural kvůli přání svého učitele Marpy? Že to byl ten hlavní nebo jediný důvod, účel? Na povrchu jistě. Tak jak myslí pan Vacek, v té rovině asi ano. Ale nezdá se Vám, vážený pane Bato, že je to dost zevní rovina? Sám mluvíte o symbolice v oné knize. Marpa Překladatel, nebyl totiž zištný, neměl tendenci využívat své žáky pro svůj hmotný prospěch, nebyl namyšlený, samolibý, pyšný, vzteklý apod., jako je pan Vacek. Myslíte, že byl třeba Marpa po meditaci unaven až nemocen? To duchovně pokročilejší lidé nejsou. A to se ani nemusí před meditací cpát tlačenkou. A navíc Marpa, na rozdíl od pana Vacka, byl duchovní člověk a skutečný duchovní učitel – mistr. Nehrál si na něj jako pan Vacek, nic ze sebe nedělal. Byl sám sebou.
Souhlasím s Vámi, že v Milarepovi popisuje Eduard Tomáš velmi skvěle vztah opravdového žáka a opravdového mistra. Představte si, že by učitel Marpa kňoural nad svým nedostatečným oceněním, vyžadoval adorativní a devótní dopisy od svých žáků, chlubil se a proti lidem, kteří plně nesdílí názory s ním, organizoval trestné výpravy a štvanice svých čélů, podsouval jim lži a urážel a je a jiné mistry. Ano, snad také Marpa vyžadoval ne uheráky, bůčky, tlačenky a bonboniéry, ale pochutiny té doby, ale to byl Marpa, duchovní člověk. Nepočínal by si jak narcistní blázen. Marpa si na duchovního mistra srovnávajícího se s apoštoly, Ježíšem a Rámakrišnou nehrál. Pane Bato, nehrál... Copak by byl tak namyšlený, pyšný…? Vymýšlel si snad nějaké pro sebe duchovní tituly a nutil lidi, aby jej uctívali? Pan Vacek žádný duchovní mistr není, vytváří na sobě závislost (!!!), proto ani vztah jeho uctívačů, žáků, nemůže být nijak dobrý.
Jestliže člověk musí ještě stavět domy a bourat je, aby postavil dům nový, je ten člověk podle Vás dokonalý, tj. dostatečně uvědomělý? Není. Jinak by nepotřeboval tohle všechno dělat. Kdyby byl dokonalý – zcela uvědomělý - , neměl by tohoto zapotřebí. Jestliže není takový člověk dokonalý (dostatečně uvědomělý), tak mu asi na cestě k Bohu něco schází? Copak asi? Kdyby ten člověk byl zcela uvědomělý (což Milarepa na počátku své cesty, a každý hledající, jistě nebyl), neměl by zapotřebí stavět a bourat žádné domy. Ba ani dvounohého mistra by nepotřeboval. Vězte, že je plno lidí, kteří nejsou zcela uvědomělí a dvounohého mistra nepotřebují. Ale zase, na jaké je člověk úrovni (uvědomělosti), dle toho má na příslušné úrovni duchovního učitele. Např. zmiňovaný pan Vacek, jaký je sám, takové má žáky. Je to pro ně „dobrý učitel“. Jednou, tak jako Milarepovi, jim již jejich učitel nebude stačit a budou cítit potřebu odejít, anebo osud je zavane jinam (což u žáků pana Vacka pro jeho sklony samolibého a zištného vůdce je problematické – viz případ Luboše Vydry, Dana Moravce, Marcela Křivého, Rostislava Tomance a dalších, kteří chodili k panu Vackovi a rozhodli se od něj odejít). Mají na to plné právo. Šakti není pouze v přítomnosti pana Vacka, jak on vyhlašuje a očerňuje ony jmenované. Je opravdu dobré obracet se k Bohu všudypřítomnému čili k absolutní Pravdě, kterou má každý v sobě. Ve svém nitru. Tam je totiž člověk Bohu velmi nablízku a jeho ego (mimochodem, nikdo neprohlašoval, že je božské, že bychom si je zbožšťovali nebo zbožňovali, jak sprostě lhal „mistr“ Vacek o Míle Tomášové, o panu Paříkovi, o mne, o jakýchsi „avateristech“, či „tomášovcích“) se zde má dobře šanci rozpustit.
Čili ona nedokonalost je různá. Jestliže panuje vztah mistr - žák, může – a patrně tu je nějaká nedokonalost – čili ne zcela dostatečná uvědomělost, víme, že učitelé jsou na různých úrovních a různá je též jejich úroveň, a proto i úroveň žáků (např. absolvent jedné školy nemusí být na stejné úrovni jiné školy stejného typu) bývá dle toho. Proč to asi všechno je? Proč odešel Milarepa k Marpovi, proč absolvoval vše to, co se u něj měl naučit? V mládí prováděl magii černou, později bílou. Kam myslíte, že ona bílá magie vede? Co má za cíl? Být závislý ne nějakém dvounohém učiteli? Možná, že by nějaký odchovanec pana Vacka či pan Vacek sám řekl, že ano, že právě smyslem je oddanost svému dvounohému mistru. Myslím si, že v té povrchní rovině stavěl a boural Milarepa ony domy z úcty, lásky a oddanosti ke svému mistrovi. Byl to krásný upřímný vztah – souhlasím s Vámi. Ale v důsledku to dělal proč? Protože mu to mělo něco dát, obrousit jeho ego. Proto mu ten dům dal Marpa zbourat. Ne ze závislosti na své osobě. No, jen to zkuste něco takového dělat a ještě za nějakou mez, když to budete považovat za zbytečné a nebude se Vám chtít a nebudete již moct a Vaše tělo prostě už nebude moct… A Vy to přesto uděláte. Co nastane? Ano, zpokorní Vás to. Umenší Váš egoismus. A to je účel. Jak pravil Mahárši (není pravda, že dezinterpretujeme jeho učení, jak o nás lžou pánové Vacek a Krutina – podali jsme hodně důkazů, že učení Maháršiho dezinterpretuje pan Vacek – i z toho důvodu mu Ramanášram odňal autorská práva; neudali jsme pana Vacka, jak on o nás lže, nýbrž hloupý snaživý Vackův čéla přeložil páně Vackův scestný výklad Maháršiho učení a zaslal jej do Ramanášramu): „Pravda je stav bez ega“ a jinde „Není žádného ega“. Ego není Bohu vzdáleno, když Bůh je všudypřítomný, ale brání člověku Boha poznat – zastírá mu Poznání Boha. Účelem je odstranění ega a tak poznání Boha, nikoliv vytváření závislosti (tak obhajoval pan Vacek, že je to prý „cesta odevzdanosti, kterou učil Mahárši“).
Vztah mistr – žák je tedy správný (vše, co se děje, děje se, že to tak má být), ale je druhotný. Pro pana Vacka a jemu podobné je ovšem onen vztah hlavní a určující. Proč? Protože namísto normálního všudypřítomného Boha, absolutní Pravdy vidí pan Vacek sebe, event. To, co z jeho osoby tryská. Nevidí a nechce vidět a poznat (ani toho není bohužel schopen) skutečnou absolutní Pravdu, všudypřítomného, všemohoucího Boha. Dělá mu dobře, když si na nějakého takového hraje a balamutí (a využívá) ku svému prospěchu lidi. Primární by mělo však být poznání absolutní Pravdy, všudypřítomného Boha. Jestli někomu jsem já oddán, tak pouze tomuto absolutnímu božskému principu. Nikoliv nějakému dvounohému strýci, byť by o sobě prohlašoval, jak to z něj, z jeho osoby, tryská, sálá, vyzařuje… A prosím, proč píšete „usilovně pracuje vtělený mistr“? Zajímalo by mne, co konkrétně rozumíte pod tím pojmem „vtělený mistr“. Mistra nad mistry, čili Boha, který je zde v projevu, jako člověk – mistr? Pak nevím, proč píšete o tomto, že „usilovně pracuje“? Absolutní Pravda, všudypřítomný Bůh má zapotřebí nějaké usilovné práce. Ne, snad máte na mysli pouze člověka – mistra, pak je zbytečné psát slovo „vtělený“. Nebo, nevím, jak si to představujete? Doufám, že to není opět jen papouškovaná nějaká fráze odněkud.
Také s Vámi plně souhlasím, že Milarepa tím, že byl veden Marpou a pracoval u něj, mnoho rozpustil, že by jej jinak čekalo patrně plno dalších vtělení. Ale to na té základní věci nic nemění. Podívejte se laskavě na oblast zen-buddhismu. Tam bývá vztah učitel-žák dost redukován (včetně výuky). Redukován třeba na ránu bambusovou holí, je-li třeba. Mnozí adepti duchovní cesty to potřebují. Škoda, že pan Vacek neabsolvoval takovou nějakou školu. Třeba by jej mistr Kaisen přibral. Vše je tak, jak má být. Primární je tedy vztah k mistru nad mistry, k absolutní Pravdě. To není nic, co by tryskalo z nějakého záštiplného člověka, který se navíc chová vskutku jako darebák (žárlí, závidí, lže, pomlouvá, uráží, zcizuje atd. To vše samozřejmě prokazatelně). Onen univerzální princip je absolutní, všudypřítomný. Má jej každý v sobě. Ano působí, ale netryská z nějakého samolibého pána, ale přesahuje jej a skutečně působí. Jak? Spravedlivě. Každý se dočká.
Pokud smyslu duchovní stezky, tj. absolutní Pravdy, resp. Jejího poznání, sjednocení se s Ní, adept nedosáhl, není dokonalý. Tzn. není zcela uvědomělý – něco mu chybí. Nebo brání. Copak asi? Ano, jeho ego. Ale jistě někdo je více dokonalý, uvědomělý, někdo méně. A kdo je dokonalý, tj. zcela uvědomělý? Vy, já, pan Vacek…? I než o tomto spekulovat, má podle mne větší smysl obrátit se k Bohu všudypřítomnému.
Pane Baťo, přeji Vám i všem Vašim blízkým hezké Vánoce a hodně štěstí v novém roce.

Miloš Tomáš

P. S. Proti panu Vackovi bych nic neměl, kdyby nezačal ten spor s námi urážením a pomlouváním mých rodičů a kdyby nelhal, neurážel a nechoval se amorálně dál. Samozřejmě mu přejeme všechno dobré, tak jako všem. Za svými slovy si stojím.

mailto:kauza.vacek@gmail.com