Miloš Tomáš
Jiří Vacek napsal, že zneužívám svou vlastní matku. Jinde ve svých pamětech na nejednom místě napsal: „Zásadně nepomlouvám“. Je tedy pan Vacek normální? A nebo ne? Trpí nějakou chorobou? Jistě laskavému čtenáři nedá mnoho práce usoudit, o jakou chorobu se jedná. Již jen trochu normálně myslící člověk z předchozího jasně zná odpověď. Potvrzením budiž též mj. neustálá snaha vylhávat se z vícekrát prokázaného darebáctví (pokud někdo namítne, že nejde o nemoc, jen tím potvrdí jinou možnost - že jde o darebáctví – ale považte, v jeho věku!?). To už se i nejoddanější a nekritickým obdivem nejzaslepenější Vackův čéla musí pozastavit nad počínáním svého „mistra“. Tento „mistr“, unesen svou „satguruovskou“ ješitností a zpupností a hlavně chorobnou žárlivostí na cokoli „nevackovsky“ duchovního a z toho pramenící pověstnou záští a vztekem, lže a pomlouvá klidně dál. A jak má v oblibě organizovat štvavé a pomlouvačné kampaně, klidně toleruje hrubé a drzé útoky některých svých obdivovatelů (viz např. výlevy pana Blažka). Proč? Přece, jak sami na adresu jiných hlásají: Po ovoci poznáme je. Jednání pana Blažka a jemu podobných je přeci ovocem jeho „mistra“, Jiřího Vacka. Ten sám napsal, že to, co píší jeho žáci, je jeho stylem. To, co píše a napsal pan Blažek, je tedy stylem pana Vacka. Podle jeho vlastních slov. A k tomu vezměme ona zjevně organizovaná, sprostá a přitom indolentní udávání včetně sprostých lží na adresu Avataru zasílaných jako petice do Ramanášramu od jakýchsi Šilhánových, Bešorny, Vomely, Tomeše a jiných. Zcizování autorských práv Ramanášramu, Drtikolovým dědicům i Avataru je panu Vackovi nejednou prokázáno. Jeho stylem (tak jako vždy v takovém případě) je obviňovat z téhož druhé (všichni jeho odpůrci a kritici jsou podle jeho podivných měřítek „tomášovci“), a dokonce svým čélou vydávání knih Dr. Tomáše v Avataru – což jsou bezesporu dle pana Vacka a jemu podobných –„sprostou krádeží“. Skutečně, to je styl pana Vacka. Určitě mne ovšem teď nařkne zas z goebbelsovštiny nebo jak tomu říká. Ano, potrefená husa nejvíc kejhá. Ne, že by se do ní (do chudáčka „satgurua“ Jiřího Vacka) někdo trefil. Proč by to dělal? Kdo by měl o ní zájem. To až zpětně. Ona je potrefená vážení jinak. To stále tvrdošíjně nikdo z páně Vacka příznivců nechce vidět.
Takovou drzou sprostotu, jako že zneužívám svou vlastní matku, by měl Jiří Vacek dokázat, a to přímo, bez okolků. Také by měl takovou závažnou věc, která se týká mojí mámy a mne, říci přímo do očí...Jaké to jsou lži, které prý píše kauza – vacek (pane Vacek nikoliv kauza-vacek, ale Kauza – Jiří Vacek, jako též Avatar a ne Avátár, či Avater), které nestačí vyvracet? To se má onen „Alespoň trochu myslící čtenář“ (termín z nového, nad očekávání opravdu „povedeného“, pojednáníčka pana Vacka o milosti), ke kterému se obrací, smát, nebo se na pana Vacka za takovou křivou sprostotu (která však je u pana Vacka celkem běžná a vážně ji berou všichni jemu oddaní) zlobit? Nejspíš si laskavý, nejen „Alespoň trochu myslící čtenář“ poklepe na čelo. Pan Vacek vskutku nejen že nestačí, to ostatně na mnoho věcí, ale vůbec není schopen do dneška odpovědět kloudně na jedinou pro něj nepříjemnou otázku z těch, které mu byly položeny. Samozřejmě není schopen obhájit své prokázané amorální jednání (Proč? Protože není ani schopen jednat slušně). A jeho věrní jsou mu natolik věrní, že to přehlížejí. Chtějí to přehlížet. Jsou ochotni se i obětovat, když by bylo třeba. Ale ne všichni; kteří ano a kteří ne (i když budou ochotni jako jeden muž halasně panu Vackovi i protistraně tvrdit, že ano), se snadno dá vyčíst. A jak by to bylo v případě opačném? Obětoval by se Jiří Vacek za ně, anebo by obětoval je?
Jaké že to pan Vacek lži vyvrací? O tom, že zcizuje autorská práva např.? Ale vždyť mu bylo prokázáno nejednou, že je zcizuje. Tak co plýtvá energií na nějaké nesmyslné vyvracení. Meditace je pro něj prý dřina, po které bývá unaven a někdy i nemocen. A zde plýtvá energií. Marně bojuje pomocí lží, sprostých útoků a pomluv za záchranu své přinejmenším pošramocené reputace. Ani já, ani nikdo z mých přátel Mílu Tomášovou nezneužívá (to může vidět leda od vlastního zla chorá mysl). To pan Vacek nyní vytrubuje do světa? Jestlipak ji nezneužil on, třeba aby jej učila, jak píše, kradení brambor. Jiří Vacek, když mu byla prokázána v nejednom případě krádež, organizoval lživé sprosté petice do Ramanášramu pomlouvající Avatar (Ze vzteku, že licence připadla „konkurenci“? Ještě se tou hanebností díky Robíkovi Pettingerovi chlubil) a navíc nezmohl na svou obhajobu nic lepšího, než že přišel s horkou novinkou, že jej Míla Tomášová prý učila krást brambory (jako by mu předchozí darebáctví nestačilo). Asi jeho sebelítostivé ego mělo pocit nedostatečné čélovské „obrany“, když i jeden z jemu oddaných čélů, a to prodavač knih pan Blažek se vytáhnul před „mistrem“, když nás bez okolků a hlavně bez důkazů obvinil, že vydávání knih u nás je „sprostá krádež“. Když jsme se ohradili u nadřízené onoho prodavače knih, vyhrožoval onen Vackův čéla – prodavač panu Paříkovi, že si to sním přijde osobně vyřídit (viz publikovaná korespondence pana Blažka s námi – ne aby se ji obtěžoval pan Vacek zas ve svém domnění, že to jsou lži, vyvracet – je publikována doslova a kdo nevěří, že existuje, ať tam běží). Jistě takováto sprostota nezůstala bez „mistrova“ požehnání. Nebo se snad mýlím? Přinejmenším jde o mistrův „styl.“
Jiří Vacek měl tedy raděj zůstat u kradení brambor (jistě by to zvládl hravě i bez Míly Tomášové), a ne se pouštět do jiného darebáctví, jako je mj. zcizování autorských práv. Brambory jsou sattvičtější pokrm než tlačenky, uheráky a bůčky, a tak by si aspoň vyspravil jídelníček (zdali to nebyl již tehdy záměr Míly Tomášové); před meditací brambory na loupačku (ó jaká je to někdy pochoutka!) jako Napoleon před bitvou u Slavkova. Mahárši, Ježíš a praví mistři, kterých prý pan Vacek, dle svých vlastních slov, pravdy učí (???), jistě nebaštili před meditací tlačenky, bůčky a uheráky (a ještě aby to zapíjeli kyškou.!? Brr...). Zcizování autorských práv a mnohé jiné darebáctví, jako vylhávání, organizování pomlouvačných kampaní, drzé urážející výpady, snaha oddělit své odpůrce od Míly Tomášové apod. Jiřímu Vackovi jaksi jen tak nevycházejí. To by měl vzít už jednou na vědomí. Nebo ať jde se svou chorobnou amorálností satguruovat mezi brambory.
S úsměvem a láskou M. Tomáš
P. S. Bramborům sláva (nikoliv kradení).
mailto:kauza.vacek@gmail.com
